Měna : Kč

Košík  

Žádné produkty

0 Kč Poštovné
0 Kč Celkem

Zobrazit košík Pokračovat k platbě

DOMOV SLEPÝCH DĚTÍ

Mataharishop je mím koníčkem, je to další důvod k cestování a objevování nitra své duše. Pomohl mi najít nový smysl plný cíl. Pokud budu ve svém obchodě úspěšný, ocitnu se opět v mystické Indonesii na ostrově Lombok v Mataramu domově slepých dětí, abych si splnil jeden ze svých snů vykonáním dobrého skutku.Inspiroval mě velký emotivní zážitek mé dobré kamarádky, užasné cestovatelky a skvělé zpěvačky Evy Melicharové. Za rok po našem společném dobrodružném cestování po Bali se zatoulala opět do Indonesie, aby se shodou neskutečných, úžasných cestovatelských náhod (od šamana až po hudební nahrávací příběh) ocitla přímo mezi slepými dětmi v hudebním nahrávacím studiu.

 ,,Zážitky s dětmi??? Ty byly moc hezké až na to, že jsem od nich chytla vši...)) Jenže co jsou vši proti jejich slepotě??  Často jsem se marně bránila slzám a přemýšlela....proč??? proč zrovny tyto děti???

Dětský domov                                                                 Dětský útulek

V domově žijí děti od přeškolního věku až téměř do dospělosti. Některé z nich jezdí na víkendy domů, jiné jsou z větší dálky a zůstavají déle. Vlastně si teď přesně neuvědomuji, zda všechny děti ve škole rodiče mají. To bych se musela zeptat. Vím, že tam mají vychovatelky a určitý režim, který zahrnuje vyučování, stravování, večerku, budíček a také se 3x denně se modlí.

Některé z nich zase měli hudební nadání, hráli na kytaru, nebo zpívali. Ve studiu bylo vedro a dveře byly stále otevřené, zvědavé dětičky se na nás stále chodili dívat. Vždy byli moc milé a neskutečně vděčné za každou moji chvilku strávenou s nimi. Zkoušela jsem s nimi číst bříšky svých prstů, ale na poprvé mi to vůbec nešlo. Chovali se naprosto přirozeně, jako by si snad ani nebyli vědomí svého hendikepu. Snad jen s větším respektem k bližnímu svému, možná je to dané jejich vírou a určitě také tím, že nemají jako naše děti veškeré vymoženosti dnešní doby.

Dětský domov

Eva s dětmi

Nevím zda to způsobily  mé tikající biologické hodiny, ale děti mě doslova očarovali. Vždy když jsme jeli do studia, které je situované přímo v domově něco jsme jim po cestě koupili. Třeba kokosové ořechy vyráběli si z nich limonádu, nebo nějaké džusy, čí sladkosti. Také jsme jim koupili nějaké fotbalové dresy. Původně jsem jim chtěla koupit balon, který cinká když se kutálí, ale ten jsem nikde v Mataramu nesehnala. Indonesané fotbal zbožňují a jejich děti zrovna tak, dokonce znají jména našich hráčů lépe jako já. Kluci s oblibou hráli často fotbálek na nádvoří přímo v domově. Když jsemje spatřila poprvé naprosto mě to dostalo. Přestože byli slepí a někteří téměř slepí, hráli a pohybovali se po hřišti naprosto neskutečně. Hráli lépe jako já a radovali se ze hry úplně stejně jako normalní děti bez zrakového postižení. Stála jsem tiše a jen jsem přihlížela. Nedokázala jsem ovládnout své emoce, cítila jsem jak se mi po tváři kutálí velké slzy jako hrachy. Byl to neskutečně velký emotivní okamžik. Sedla jsem si k nim na trávník a v hlavě se mi spontálně vytvářely slova a melodie krátce na to vzniklé písně Blind children."


Právě poutavé, emotivní vyprávění Evy vdechla Mataharishopu myšlenku. Snažím se naplnit jeho poslání a její písní předat inspiraci dalším lidem. Možná pak s hudebních tónů povstanou tolik potřební ,,Dobří andělé".


Dobrý anděl

https://www.dobryandel.cz/stante-se-da/